Každý svého štěstí strůjcem

30. listopadu 2011 v 19:34 | Dominika |  Klíče od šuplete
Rok se s rokem sešel a já jsem tu zas :)

Už asi po stopaté obnovuju tento blog. Bohužel někdy prostě přijde nechuť k psaní a někdy zase energie. Jako ted!

Můj život se v zásadě dost změnil. Jsem 4 rokem už na střední škole (obchodní akademie) a maturuju tento respektivě příští rok. Někdy si řikám, že je to hrozně krátká doba, co utekla od prváku. Vidím to jako dnes, jak stojím před třídou první den v nové škole s novými lidmi.S některýma jsem si sedla s jinými ne. Tak to prostě bývá.A za nedlouho mě to čeká znova. Vysoká škola předemnou a já kurnik nevím jak to zase všechno mám zvládnout :)

Bohužel celý čtvrťák je o učení a mučení vašimi učiteli a rodiči. A já bláhová jsem si myslela, že to bude jeden velkej mejdan. Haha. Pomalu se nemůžu jít ani ožrat :D, abych nemusela druhý den ráno sebe samu proklínat za to, že jsem nepoužitelná. Stejně ve skrytu duše jsem šťastná, že se nemusím učit a vyčitky hodím stranou. Pak je to bohužel vidět, když vás milá paní profesorka zkouší z práva a vy sice tušíte, ale skutek utek a houby z toho. No a znovu porušuji svůj slib, který jsem dala své mamince a to, že se budu dneska učit maturitní otázky na dějepis, ze kterého zkouší...

Bohužel a nebo možná bohudík svůj maturní ples mám už za sebou. Řeknu vám, že je možná lepší dojít si na něčí než se pachtit s tím vaším. Od rána lítat jak zběsilá, řvát hystericky na rodiče, že nestíháte a bát se, že vám ten účes prostě spadne ještě před nástupem. Jojo pěkná jsem to byla, ale hysterka a takového stresu všude. Pár věci se samozřejmě po.. už ráno! Objednané jídlo přišlo o 2 hodiny později, takže fakt "paráda".Na nástupu jsem dostala mincí do oka, takže jsem celý večer chodila se šrámem a na fotkách je to dosti patrné. Ale přes to vše ta párty stála za to! Video se líbilo opravdu všem, organizace taky šlapala a o půlnočku řvalo neskutečně moc lidí ! :) Odjížděla jsem domů z pocitem, že se to vyvedlo.

Teď se, ale opravdu pomalu musím vrhnout na otázky! Jinak bude pan profesor zklamán :D

P.S. Věřím, že sem budu vkládat články častěji a ne jednou za rok. Doufám, že se mi zvedne opět návštěvnost ;)
 

dgsg

26. listopadu 2010 v 20:36


Se lží nejdál dojdeš...1.Díl

28. ledna 2009 v 11:56 | Dominika |  moje Stories
Tento příběh je smyšlený, nepopisuje skutečnou událost.




Na podlaze se třpytila červená kaluž krve. V mistosti, nikdo však nebyl. Svíčka na stole pomalu dohořívala a vosk stékal na podlahu. Vzdálené zvuky napovídali,že přichází pán.

Po cestě ujížděl automobil.Černý jako havran s nablízkanými skly.V něm seděla černovlasá dívky .Mohlo jí být tak sedmnáct let. Její Hnědé vlasy splývali až na ramena a zelené oči si prohlíželi oklí venku. Automobil zastavil před vysokou vilou. Všude se ze leskla ušlechtilost sídla, ale dívce se do domu nechtělo. Věděla že je to naposled co spatří denní světlo, přičemž slunce tu nikdy nesvitilo už tolik let. Dveře otevřel řidič ,,Výtejte na Croulendu slečno".,, Děkuji " odpověděla a vyšla před dům.

Odporný puch byl cítit v celé místosti.Ležela na posteli a dusila se svými vzlyky.Neměla sem vůbec jezdit. Proč jí prodali ? Netušila byla vždy vzorná dcera. Nikdy ho neviděla, jen v noci vždy přišel a ulehl sní na jedno lože. Bála se ho, ale přesto vše jí přitahoval. Nikdy se jí nedotkl, tam kde nechtěla. Přitom si připadala v tom domě sama. Nikdo se sní nebavil.Už jsou to dva měsíce co je tu.Služky se sní odmítají bavit, komoří se za celou dobu neusmál. Nahaní jí to tu hrůzu.

Čtení už jí omrzelo.Nic jiného tu dělat nemůže. Za poslouchá se, nikoho ale neslyší tak se vydá obhlédnout dům.Obrovské schodiště je prázdné a stěny s obrazy mlčí a prohlíží si paní domu. Podezřelé ticho je násobené její samotou. Vyjde po schodech nahoru kde, se rozhlídne.Uslyšela bouchnutí dveří.V panice popadne první kliku co jí napadla a rychle za sebou zavře. Kroky se ozívají chodbou a před jejími dveřmi se zastaví. Děvče vystrašené k smrti, přerýravě dýchá. Člověk za dveřmi se znovu dal do pohybu.Kroky doznívají v dáli.Děvče se otočí a prozkoumává pokoj. V místosti je velká knihovna,stůl a křeslo. Dívka sedne do křesla a začte se do knihy co byla položená na stolku.Pod veškerou tíhou usne.Procitne ve chvíly, kdy už je za okny černočerná tma.Leknutím zjistí že je pozorovaná.Muž se usměje.Jeho krása jí ohormí natolik ,že není schopná slova.Říkal jsem ti přece aby jsi byla jen ve svém pokoji Anno. Tu si uvědomí ,že je to její tajný manžel. Pane já nemohla jsem odolat.promin te mi. Prominu vám , ale již se to nesmí opakovat. Jistě odpoví Anna a zvedne se z křesla.Když prochází kolem svého manžela chytne jí za ruku.Podívá se mu do očí. Jejich rty se spojí v nekonečném polibku.Je jako omamená ,ale on najednou odrhne od sebe.,,Jděte" zasípe a otočí se tvaří od ní. Zaklapli se za ní dveře a ona přemýšlí co to bylo.

Pokračovaní příště
 


Hodiny Času-1.díl

8. července 2008 v 13:45 | Dominika |  moje Stories
Obláček prachu se tiše sesunul k zemi..do pokoje oknem svítil kříštálovými paprsky měsíc.Světlo dopadalo i na sofa pod oknem..spala na ní dívka.Slabounce oddechovala a čas od času sebou cukla jako kdyby ji někdo chytil za ruku.Stála uprostřed jasné louky..svitilo slunce a ona se sladce usmívala tím krásným usměvem jak říkal její dědeček.Ptáčci poletovali nad její hlavou a prozpěvovali písně léta.Najednou jí někdo chytil za pas a rukou jí zavřel ústa aby nemohla kříčet.V očích se jí odrážela hrůza s příměsí strachu.Prudce se posadila.Z čela jí ukápla kapka potu a srdce jí stále rychle tlouklo.Strnule se podívala po pokoji.Zase zapomněla jít si lehnout do postele a usnula v pohovce.Rozsvítila lampu a podívala se na stojací hodiny..bylo jedenáct takže tak dlouho zas nespala.Vstala a přešla do další mísnosti a nalila si vodu.Přemýšlela o svém snu který jí trápí už hodně dlouho.Nemuže se dohledat pointy...výklady vše co zatím našla bylo milné.pohrává si sní někdo?neví..netuší.kroutí sí pramínek černých vlasů na prstu....vzdychne a jde si lehnout.Avšak než dojde ke svému loži něco uslyší.Šramot v druhém patře kde je přijmací salonek.Odvážně veme svícen a jde se podívat po rušiči jejího klidu.Čím více se blíží tím víc jí tluče srdce…cítí strach a zároven velké vrušení.Slyší tlumené rány a hlasy.Sahne po ledově studené klice a otevře.Salon je ponurně osvetlený ale část je však ponořen do tmy.V čalounovém křesle sedí muž a přemeřuje si jí pohledem.Jeho komplic je žena oblečená do jasně červeného hábitu který jí uzce obepíná její ladnou postavu.Co chcete ozve se dívka nebojácně ale uvnitř cití velký chlad…Ale ale…..odpoví muž v pohovce a otočí k ní zrak.Slečna není jen krásná ale i odvážná a usmeje se křivým usměvem.Děvče ještě více stiskne rukojet svícnu a upře na muže své jasně modré oči.Jsem Lucian vaše výsosti ozve se znovu muž a vstane.Žena přešla celou místnost až došla k děvčeti a podala jí ruku.A já jsem Eleneora a krásne se usmeje.Tak je na čase odejit výsosti…řekne Lucian zatím co si prohlíží staré zápisky v knihovně.To asi nepujde ctěný pane odpoví dívka nejsem žadná výsost jmenuji se Isabela.To ano jmenujete…usmívá se Lucian…Ale vaše celé jméno je Isabela Mia Rosabergová.Ne ne tak to teda ne jmenuju se sice Isabela ale Alvarová…odfrnke si dívka a vztyčí hrud.Nevim o co vám tady jde ale odejdete nemáte tu co delata ukáže ke dveřím.My rádi odejdem vaše výsosti ale s vámi.Ano Paní jste tu v nebezpečí..upře na Isabelu zrak Eleneora.Co já ne to ne usměje se Isabela vždyt jsem přečkala válku s nacisty nikdo mi ted už neublíží…ano jedna válka je zažehnánaale ta druhá začíná..odpoví za ní Lucian.Druhá válka?kde?já vám nerozumím a snad ani nechci..zklíčene řekne Isa.Ubíhají pomalu ale věčně…ozve se náhle..cože?Otočí se k Eleneoře ta však jakokdyby nevnímala svet..Ubíhají pomalu ale věčně…kdo uslyší jejich tikot dokáže svět zachránit..brante jejich čest…Kdo objeví dalekého Slavíka objeví i je…Pomalu ale věčně…Elo…Lucian jí podepře…a vyčerpaně se podívá na Isabelu musime jít věštba je vyslovená není čas na otálení.Vše vám vysvětlím cestou…

Osud

14. ledna 2008 v 11:45 | Dominika |  moje Stories
V dávných dobách kdy už jména byla zapomenuta.Se zrodil příběh jenž vám ted vyprávím.Příběh plný neutichající lásky i nenávisti.Daleké kořeny sahají až po Bretanský poloostrov kde se tento osud naplnil.V stoletích temných a zlých.
***
Dívka stála na kraji moře.Tichý vánek jí čechral havraní vlasy a šum vln jí zpíval ukolébavku.Byla nahá.Slunce jí hřálo svými paprsky.Vzhlížela na moře jako na svojí naději.S povzdechem vstoupila do útrob vody a ta jí ovinula jako svoje dítě.Hýčkala ji teplými proudy a utěšovala od bolesti.Její žal byl unášen daleko odtud.A právě tam kde dnes leží Velká Británie doplul.Byl mocný a křičel.Divoce narážel na útesy a přitom tiše zpovídal svojí duši do větru.Duši své Paní.Na břehu stál chlapec.Vysoký,urostlý z hnědými vlasy a krásnýma zelenýma očima.Naslouchal vlnám.Tiše a pozorně luštil písen kterou pěli.Vyprávěli o dívce co se každé ráno v moři omývá.Vymývá bolest z ran.Její krása s každým povzdechem a vzlykem chřadne.Čeká na záchranu.Rozhodl se,už nebude déle otálet.Chce jí poznat.Její tvář vídá dlouho ve svých snech.Je nadpřirozeně krásná ale velmi smutná.Nemůže dál snést její utrpení.Musí jednat.Vydává se tedy na cestu která vede k ní a rádcem mu je samotné moře.
***
,,Lai posloucháš mě´´?!,,o ano můj pane´´ vytrhne se z myšlenek dívka.,,Nevypadá to tak!´´odsekne její manžela jde se bavit s ostatními na hostině.Lai jen sedí.Nevěnuje se hostům ani svému manželovi králi Olivanderovi.Touží až bude moct odejít k moři.Ke svému společníkovi co jí utiší její bolavé srdce.Hostina skončila.Lai si ve své komnatě rozčesává své černé kadeře.Čeká.Někdo bouchl dveřmi.Lai tiše vzlykne.Přichází další z bezesných nocí.Nocí plné nenávisti k němu.Jeho doteky jí ničí.Každý vynucený polibek jí drásá duši.Nemá sílu.Je znovu a znovu poskvrnována jeho chamtivostí po jejím těle.Po strašné hodině Olivander usíná.Jeho žena však ne.Pláče v koutku komory....
***
Daren doplul na Bretanské pobřeží.Se svými muži prozkoumává břeh.V tu oněmí a ukazují k moři.,,Všichni se schovejte´´ zavelí Daren a sám se přikrčí za velký kámen.Jen pár set metrů od nich je dívka.Ta co Daren vídal ve svých snech.Na písku ze sebe shodí šat a její ladná postava vklouzne do vln.Zpívá smutnou písen.Když dozpívá znovu vkročí na břeh.Daren je fascinován její křehkou krásou.Děvče se obleče a chce jít zpátky avšak Daren opustí svůj úkryt a zavolá na ní.Otočí se.Její doposud kamenná tvář jakoby ožila a obdaři Darena kouzelným úsměvem.,,Kdo jsi?´´vyptává se a Daren se jí hrdě představí.,,Já jsem Lai dcera Arana a manželka krále Olivandera´´ a přitom nepatrně po chřadne její úsměv.,,Vím ..já seč tomu neuvěříš vídával jsem tě ve snech a poslouchal tvoje písně co ke mě dopluli´´.,,Jsem asi blázen ale............´´ a chytne Lai za ruku a přitáhne si jí k sobě.Krátce se jí podívá do jasné modrých očí a vroucně jí políbí.Lai se nebrání ba naopak.Oddává se tomu plnými doušky.Jeho rty opustí její a vysloví to co už dlouho očekává.....Miluji tě.

9.Desing-Koláž z obrázkama

9. listopadu 2007 v 14:54 | Dominika |  MOJE desingy:)
Další z řad mých desingů:)----------------------->

V jeden čas....

6. listopadu 2007 v 11:31 |  moje Stories
Byl poslední prázdninový večer......Teplo trošku opadlo a tráva v parku vděčně přijmala první, večerní rosu.Parkem se tiše ozýval dětský smích.Nikomu z nich se nechtělo domů.Komu taky jo...zítra začne na novo kolotoč starostí,povinností a útrap ze školních lavic.Plno dětí si to tedy chce ještě užít a tak dovádějí na hřišti uprostřed zeleného parku.Slunce už se pomalu chystá zapadnout ale dětem se nechce domů tak jako malé Anabel která se smutně šourá k domovu.vlastně co to je domov?!Tam kde na vás nečeká milující maminka a tatínek z hrnkem dobrého kakaa,tam kde city jdou stranou tam kde velí zlo ztělesněné do Anabeliny babičky.Její zármutek jde i celým parkem nechce se jí domů.a ani park jí nechce pustit.Stromy šeptají si mezi sebou ukolébavky,ptáčci prozpěvují své písně a tu a tam se po cestičce proběhne veverka.Tady Anabel aspon na chviličku zapomíná na kruté rány.Ikdyž je její babička dáma na úrovni nikdy však své vnučce nedala to hlavní...mateřskou lásku o kterou přišla když zemřela její maminka.Její hořkost a zatrpklost se odrazily i na Anabelinych pocitech.Nejhorší však bylo to když babička v záchvatu zuřivosti svojí vnučku udeřila a křičela na ní že se nikdy neměla narodit.Dívenka znala jen maminku. a tatínek?o tom nikdy neslyšela.Jediné co měla byl dopis co tajně vzala když byl doručen jejím jménem než ho babička našla jako první.Stálo v něm že se pro ní jednou vrátí ,budou štastni a Anabel vše vysvětlí.Bohužel roky plynuly a nikdo neklepal na domovní dveře rodiny Bonarotů.Slunce už zapadlo a o Anabel se otřel svěží vánek,čechrající její kaštanové vlasy.Došla až k majestátným topolům.Usedla pod ně a nechala se hýčkat okolní tichou přírodou.Zavřela oči a její fantazie jí unášela do světa radosti,bezstarosti a krásných barev..usnula.Ve chvíly blaženosti jí však ze spánku probudilo co si praskajícího.Otevřela oči a uviděla na cestě před sebou pohybující se postavu.Neviděla jí do tváře ale byl to určitě muž ,vysokého vzrůstu.Ztuhla strachem a z hrůzou pozorovala jak se postava blíží k ní.Tiše doufala že jí neviděl ale opak byl pravdou.muž zastavil tak metr dva od ní.Dívka neměla šanci utéct.Její děs v očích mluvil za vše.Muž klidně přešlápl,postoupil k ní o krok a podal jí ruku.Tichým hlasem jí řekl,,pojd´´.Anabel netušila kdo to je ani proč jí podává ruku ale sálalo z něj něco nevysvětlitelně krásné až omračujícího.Neviděla tvář ale cítila jeho srdce co nechtělo ublížit ale pomoct.podala mu ruku a on jí ztiskl.Už jí nebyla taková zima jako před chvilkou bylo jí nádherné teplo a neustále se musela usmívat.Muž jí vedl hloubějí do parku.Nebála se,byla ráda že z někým je.Uviděla pouliční lampy co svítily na hřišti.a tam spoustu lidí co něco hledali.pak někdo zakřičel odtamtud co Anabel přišla.všichni běželi za křikem a Anabel si vůbec nevšímali.šla tedy také.U topolů někdo ležel zrovna tam co předchvilkou ležela ona.Popošla blíž a srdce se jí zastavilo.......byla to ona.Její vlasy jí padali do bledé tváře pokryté krví.a vedle uschlou větev.Klesla na kolena a plakala její slzy tekli po tváři a padali do půdy.Muž jí chytl soucitně za rameno a zvedl jí.usmál se a chytl jí za ruku.Tiše vyslovil pro ní dvě,krásná slůvka...,,Bude líp´´ a odvedl jí za někým kdo jí miloval celý život.za maminkou.Od té doby v parku u mohutného topolu kvetou bílé lilie..nikdo je tam nevysadil....možná slzy...

8.Desing-Žlutá vlna

30. října 2007 v 10:09 | Dominika |  MOJE desingy:)
další z řád desingů--------------->

7.Desing-modrý uličník

18. října 2007 v 20:35 | Dominika |  MOJE desingy:)
tady------------->

I tak to mohlo být...

16. října 2007 v 21:17 | Dominika |  moje Stories
Moje největší přání bylo... vlastně to je jedno........tak znovu Kdysi moje velké přání bylo dostat se na gympl v našem menším městečku.Touha potom být nejlepší a nejúspěšnější žačka se ale nekonala.....Chtěla jsem světu a vlastně i sobě dokázat že ikdyž moji rodiče nejsou kdoví jací mágové že i já můžu chodit po chodbách gymnázia a doufat že se dostanu na vysokou....bohužel se tak nestalo.Moje přání se vytratilo,vykouřilo a nezbyla ani naděje na to abych uspěla.Svědomí obdrželo krutou porážku na cti a sním i mé srdce co už si slibovalo hory doly.Časem přemýšlím že asi tak úžasná fakt nebudu a asi mi je souzeno jako v Indii jít po šlépjejích mých rodičů a že nikde neprorazím.Jak tak uvažu na svým zpackaným životem vrazím omylem do starší paní.Prominte usměju se a jdu dál ale nedá mi to abych se neotočila ten její obliček už někde jsem ho viděla ale kde?!
po třech týdnech.....
Jak tak usedám k počítači otevírám svoje stránky hned mi zabliká že mám komentář.Nedočkavě klikám myší abych se doklikala k tomu kdo po mě tak touží.to co si přečtu mě docela dostane ne docela ale uplně.Vážená slečno,dovolujeme si vám oznámit že jste byla vybrána na konkurz mladých talentů do Prahy dne 26.11.2008.Vaše povídky vypovídají o kvalitě vaších myšlenek proto vám to z potěšením oznamujeme...Těším se Katarína Blanarečná
tak to mi vyrazilo dech.........a začala mě hlodat myšlenka a není to podvod?nevystřelil si ze mě nákej vtipálek?Zmýtala jsem se v nejistotě než jsem to našim oznámila.....Byli až moc nadčeni
po termínu konání....
ach Bože asi omdlím ikdyž jsem tohle nikdy nedělala.Představte si že mě vzali hurááááááááááá!Ne na gympl ale do klubu mladých talentů.Budu chodit do Prahy na speciální školu pro mladé žurnalisty..jsem tak štastná..........
Příběh není podložen skutečnými postavami,věcmi nebo událostmi!

6.Desing-Emo Králíček

4. října 2007 v 15:43 | Dominika |  MOJE desingy:)
Ták tady je---------------------->

Bajuš

7. září 2007 v 21:53 | Dominika |  Net Friends ones
áá tady ještě jeden bloček ten je Báry------>BAJUŠ:))

Ivča;)

7. září 2007 v 21:52 | Dominika |  Net Friends ones
Další spřátelenej bloček koukněte---->IVČA:)

5.desing-Zelená zahrada

28. srpna 2007 v 16:17 | Dominika |  MOJE desingy:)
další z řady desingu ode mne---------------->

Ladies

7. srpna 2007 v 22:21 | Dominika |  moje Stories
Byla jsem ta NEJ ta co je vždy IN,COOL já už nevím co, prostě na úrovni.Znala jsem všechny modní trendy a výstřelky .....to co bylo zrovna v kurzu jsem na sebe navlíkla abych byla ta Nejlepší..měla jsem vše....kámošky,obdivovatelky,fanoušky,ctitele,kluka......
***
Ahoj Sylvo...Ahojky Sáro tak jak je optákm se ze zdvořilosti kámošky ikdyž už mi tak ani nepřijde asi začnu víc kámošit se Sabinou má daleko lepší vkus na modu říkám si pro sebe.Ale svěle řekne a usměje se na mě a pochválími moji štíhlou postavu ..Ach taky bych chtěla mít vlasy jako ty tak rovný a blond vzdychne a prohlíží si mě se závistí mno to víš usměju se na ní takhle se musíš narodit a odejdu...procházím chodbou a všíchni na mě civí ještě víc se vzpřímím a s usměvem vykračuju po gymlu až ke třídě mýho miláčka otevřu dveře a hledám ho očima áá tady je zářivě ho oslním usměvem sedí mezi kámošema přistoupím k ním a svůdně po něm mrknu ..zvedne se a chytí mě kolem pasu a majetnicky přivine a aby ne když jsem ta Nejlepší a nevnímám závistivý a vražedný pohledy její spolužaček na co takový husy ani neví co se nosí....
Ze Sárou a Sabinou jsem šla pak do čajovny všechno je tak super až na dolejzavou Sáru její poznámky mě už pěkně štvou a tak na ní kašlu moc sní nebavím spíš se Sabinou ....Sára už odešla tak jsme tam zůstali sami ..Hele Sabčo Sára tě minule pomlouvala a tady se s tebou bavila jako by nic řeknu mimochodem během hovoru ....fakt?tak to je teda pěkná svině řekne Sabina a naštve se a další půl hodku jí rozebíráme ..ale prosím nic jí neříkej řeknu a mrknu na ní a slibíme si nej kámošky..
Ták se měj hezký lásko ...papa broučku budu ti psát řeknu a pošlu mu vzdušný polibek jasný mrkne a odjede..jedu totiž na 14dní do Španělska..ach jak já se tam těším těch novejch kluků .....
poslední dny ve Španělsku řeknu si a převalím se na dece a přemýšlím o tom co jsem prožila ...s Carlosem ach jak byl sladkej ...rozplívám se ....
na letišti mě nikdo nečeká sakra jak to vžyt jsme byli domluvený jsem pěkně vzteklá a fláknu kufrem..rozlobeně vemu mobil a začnu tukat smsky ....to jim nedaruju....
PROMIN SYLVO ALE NÁŠ VZTAH JE NA NIC A JESTE POTOM ROMANKU S TIM SPANELEM NEHCCI S TEBOU UZ NIC MIT....zhroutím se v slzách na své letiště...tak to bolí tolik ponížení ta ta Sabina mu to vykecala mrcha jedna vypočítaná já já je nenávidím..
ve škole mě všichni ignorují sára mi řekla že jsem jen lhářka ,Sabina začala chodit s Patrikem..všechno se mi zhroutilo ...
***
po půl roce jsem přestoupila nechala si odbarvit vlasy na hnědo a už nehoním modu jako před tím ...změnila jsem se ...daleko víc myslím na školu a na své kámošky a přátele ....už nechci být a ani nebudu tou pipinou jako před tím dostala jsem novou šanci a nehodlám jí zahodit......jsem jiná ....LEPŠÍ;) ale v dobrým slova smyslu....

4.desing-Pejsek

6. srpna 2007 v 14:03 | Dominika |  MOJE desingy:)
další z mých desingů:)-------->

3.desing-Retro styl

3. srpna 2007 v 22:55 | Dominika |  MOJE desingy:)
ták tady je jukni --------->celý článek;)

2.desing-Zápisník

30. července 2007 v 13:19 | Dominika |  MOJE desingy:)
další co právě ted mám....klikni na celej článek;)

1.desing-Růžová nálada

30. července 2007 v 13:17 | Dominika |  MOJE desingy:)
takže první dokumentovaný desing-klikni na celý článek:)

nový desing

30. července 2007 v 13:04 | Dominika |  Informacion World
ták konečně po dlouhé době jsem ho změnila:)klikni na celý článek:)

Kam dál