Leden 2009

Se lží nejdál dojdeš...1.Díl

28. ledna 2009 v 11:56 | Dominika |  moje Stories
Tento příběh je smyšlený, nepopisuje skutečnou událost.




Na podlaze se třpytila červená kaluž krve. V mistosti, nikdo však nebyl. Svíčka na stole pomalu dohořívala a vosk stékal na podlahu. Vzdálené zvuky napovídali,že přichází pán.

Po cestě ujížděl automobil.Černý jako havran s nablízkanými skly.V něm seděla černovlasá dívky .Mohlo jí být tak sedmnáct let. Její Hnědé vlasy splývali až na ramena a zelené oči si prohlíželi oklí venku. Automobil zastavil před vysokou vilou. Všude se ze leskla ušlechtilost sídla, ale dívce se do domu nechtělo. Věděla že je to naposled co spatří denní světlo, přičemž slunce tu nikdy nesvitilo už tolik let. Dveře otevřel řidič ,,Výtejte na Croulendu slečno".,, Děkuji " odpověděla a vyšla před dům.

Odporný puch byl cítit v celé místosti.Ležela na posteli a dusila se svými vzlyky.Neměla sem vůbec jezdit. Proč jí prodali ? Netušila byla vždy vzorná dcera. Nikdy ho neviděla, jen v noci vždy přišel a ulehl sní na jedno lože. Bála se ho, ale přesto vše jí přitahoval. Nikdy se jí nedotkl, tam kde nechtěla. Přitom si připadala v tom domě sama. Nikdo se sní nebavil.Už jsou to dva měsíce co je tu.Služky se sní odmítají bavit, komoří se za celou dobu neusmál. Nahaní jí to tu hrůzu.

Čtení už jí omrzelo.Nic jiného tu dělat nemůže. Za poslouchá se, nikoho ale neslyší tak se vydá obhlédnout dům.Obrovské schodiště je prázdné a stěny s obrazy mlčí a prohlíží si paní domu. Podezřelé ticho je násobené její samotou. Vyjde po schodech nahoru kde, se rozhlídne.Uslyšela bouchnutí dveří.V panice popadne první kliku co jí napadla a rychle za sebou zavře. Kroky se ozívají chodbou a před jejími dveřmi se zastaví. Děvče vystrašené k smrti, přerýravě dýchá. Člověk za dveřmi se znovu dal do pohybu.Kroky doznívají v dáli.Děvče se otočí a prozkoumává pokoj. V místosti je velká knihovna,stůl a křeslo. Dívka sedne do křesla a začte se do knihy co byla položená na stolku.Pod veškerou tíhou usne.Procitne ve chvíly, kdy už je za okny černočerná tma.Leknutím zjistí že je pozorovaná.Muž se usměje.Jeho krása jí ohormí natolik ,že není schopná slova.Říkal jsem ti přece aby jsi byla jen ve svém pokoji Anno. Tu si uvědomí ,že je to její tajný manžel. Pane já nemohla jsem odolat.promin te mi. Prominu vám , ale již se to nesmí opakovat. Jistě odpoví Anna a zvedne se z křesla.Když prochází kolem svého manžela chytne jí za ruku.Podívá se mu do očí. Jejich rty se spojí v nekonečném polibku.Je jako omamená ,ale on najednou odrhne od sebe.,,Jděte" zasípe a otočí se tvaří od ní. Zaklapli se za ní dveře a ona přemýšlí co to bylo.

Pokračovaní příště